V rodině je cukrovka, roztroušená skleróza, otec trpí autoimunitním onemocněním štítné žlázy.
Irenina cesta ke klíčové diagnóze celiakie začala kolem 20. roku věku. V popředí byly alergické problémy, kopřivky. Přidaly se průjmy, únava, podvýživa. To vše gradovalo mezi 25. – 28. rokem věku. Podezření bylo na Crohnovu chorobu, krevní testy na celiakii vyšly negativní, enterobiopsie nebyla provedena. Došlo i k opakované hospitalizaci s nasazením kortikoidů. Stav byl sice zlepšen, zároveň však byla diagnostikována výrazná osteoporóza, její příznaky byly prý i na zubech.
Bezlepkovou dietu začala držet sama, ta však byla při hospitalizaci zrušena. Diagnostická úvaha se tehdy klonila spíše ke dráždivému tračníku a k psychiatrickým projevům. V těžkém fyzickém stavu byla přijata na jednotku intenzívní péče, provedena enterobiopsie s potvrzením rozvinuté celiakie. Při okamžitém znovuzahájení bezlepkové výživy, podporované kortikoidy, se stav rychle zlepšoval. Její předchozí stav byl již život ohrožující. Bezlepkovou dietu drží přísně, vymizely všechny zdravotní problémy. Před dvěma roky porodila zdravého chlapce. Tento příběh lze nazvat „bojem o přežití se šťastným koncem“.
Text připravila: MUDr. Ludmila Chýleová
Zdroj: Cesty za diagnózou celiakie, publikace Šťastný život bez lepku
Fotografie: pixabay.com