Cestovatelský blog pro celiaky
Japonsko se sice tváří jako země rýže, řas a ryb, ale pravda je taková, že najít 100% bezlepkové jídlo je docela oříšek. Japonci se už inspirovali zahraniční kuchyní a hodně do své stravy zapojili smažené jídlo a pšenici. Navíc skoro do všeho přidávají sójovku, která bohužel obsahuje lepek. Jak a kde se najíst bezlepkově? V Japonsku jsem žila necelé 2 roky a opakovaně se do něj vracím. Nabízím proto své osvědčené tipy, díky kterým jsem v zemi vycházejícího slunce nezůstala o hladu.
JAK JE TO SE SÓJOVOU OMÁČKOU
První tip se tedy týká té neslavné sójové omáčky. Bezlepková sójovka v Japonsku existuje, jmenuje se „tamari“, ale v běžném obchodě ji nenajdete. Hledejte ji buďto v obchodech se zdravou výživou, nebo pokud se mihnete v Tokiu, zajděte do supermarketu se zahraničními potravinami National Azabu Supermarket. Sójovku tamari doporučuji brát všude s sebou a dochucovat si s ní jídla v restauracích. Pro jistotu ale před její koupí zkontrolujte etiketu, jestli na ní není „komugi“ (pšenice) nebo „komugiko“ (pšeničná mouka). Bohužel Japonci všechno píšou pouze v japonských znacích, anglické překlady proto na potravinách nehledejte. Připravte se také na to, že Japonci žádné alergeny na potravinách neoznačují.
CELIAKIE A JAPONSKO
S tím souvisí fakt, že Japonci lepek jako alergen skoro neznají. Celiakií tam totiž téměř nikdo netrpí. Je proto dobré si vytisknout cestovní kartičku pro alergiky (ideálně v japonšině) a s tou se všude v restauracích prokazovat, jestliže tedy neumíte japonsky. Základní japonská slovíčka pro celiaky jsou: komugi – pšenice, ómugi – ječmen, raimugi – žito, ócumugi – oves, panko – strouhanka a šóju – sojová omáčka. Obsluhy v restauraci se vždycky doptávejte, zda některá z těchto ingrediencí není ve vašem jídle.
BEZPEČNÁ JÍDLA
A teď už ke konkrétním tipům na bezpečná jídla. Pokud jste vegetarián nebo dokonce vegan, zvažte, jestli se nemůžete na chvíli stát pescetariánem. V jiném případě byste byli totiž odkázáni na čistě vegetariánské a veganské podniky, protože téměř ve všem japonském jídle se někde vyvařila ryba nebo se jídlo aspoň ryby dotklo. Mezi zaručeně bezlepková jídla patří například sushi, sashimi, vybrané druhy onigiri (plněné rýžové bochánky, mé oblíbené byly nejlevnější „cuna-majo“ – tuňák s majonézou), pečená batáta sacuma imo, oyakodon (kuře s vajíčkem na rýži; dejte si pouze v případě, že snesete trochu lepku v sójovce nebo obsluze nabídněte svou tamari), kaseidon (syrové mořské plody s rýží), magurodon (syrový tuňák s rýží) aj. „-dony“, tedy jídla, jejichž základem je velká miska s rýží a na tom „něco“, miso polévky, saláty z řas a pak samozřejmě různé zahraniční kuchyně. Velmi populární jsou v Japonsku především indické restaurace.
Možná jste také slyšeli o slavných japonských nudlích – rámen, udon, soba, sómen nebo harusame. Všechny nudle kromě harusame bohužel obsahují lepek. Bezlepkové harusame, které jsou vyrobené z bramborového škrobu, najdete ale spíše v bistrech s čínskou a jinou asijskou kuchyní. Naději na tradiční japonské nudle vám tak občas mohou přinést nudle soba. Soba jsou totiž pohankové nudle s příměsí pšeničné mouky, které lze sem tam najít i v bezlepkové 100% pohankové verzi. V takovém případě je potřeba ptát se po „džúwari soba“. Mějte ale na paměti, že jsou často servírovány s vývarem, ve kterém je sójová omáčka.
Na dezert si v Japonsku zajděte do parku do čajového domku, kde servírují zelený čaj s tradičním japonským cukroví wagaši. Wagaši má mnoho druhů, je velmi sladké a přirozeně bezlepkové. Dalším tipem na zákusek jsou moči, sladké rýžové bochánky plněné nejčastěji fazolovou pastou, nebo oširuko (také zenzai), teplá fazolová polévka s rýžovými moči bez náplně. Pokud máte raději slané, zajděte si do baru a ke skleničce šóčú, nihonšu (nám známé jako sake) nebo jinému alkoholu si objednejte vařené fazole edamame.
Kdybyste neměli chuť zkoušet tuhle japonskou divočinu, otevřete Google a pátrejte po bezlepkových restauracích. Věřím, že se s přílivem cizinců do Japonska pomalu objevují, ve velkém Tokiu vždycky byla jedna nebo dvě. Bez problému je najdete v angličtině. Anebo zajděte do jakékoliv vegetariánské/veganské restaurace. Ty jsou většinou zaměřené na zahraniční turisty, mají anglicky mluvící obsluhu a poradí si i s alergeny, jako je lepek.
Zdroj: Kateřina Knaislová